REAL ECO TECHNIK

2000 - 2007

Koncept 2008

Výzkum a vývoj způsobu zpracování odpadu z výroby keramického a porcelánového zboží
Výroba porcelánu tzv. „karlovarského typu“ vychází z průměrného klasického složení hmoty s cca 50% obsahem kvalitního kaolinu (zpravidla Sedlec IA Standard) v kombinaci s 25% živců a 25% křemenného písku. Připravená hmota je používána jak pro lití dutých výrobků, tak pro natáčení, vytáčení z plastické hmoty, případně pro isostatické lisování z hmoty s velmi nízkou vlhkostí. Všechny odpady surové výroby a oplachové vody z výroby jsou zpravidla kalolisovány v úpravnách, kde se soustřeďuje rozředěný kal (oplach z přípraven hmot, mytí mlecích bubnů a dalších výrobních zařízení včetně oplachu z výrobních linek). Kaly  tzv. „bílé vody“ nesmí výrobní provoz vypouštět do vodních toků a proto je zahušťuje, tj. kalolisuje a dále ukládá na skládkách jako odpad. Odhadovaný roční objem je přes 30 tis. tun.
Tyto odpadní látky nemohou výrobní provozy využívat (recyklovat) neboť vedle základní hmoty obsahují řadu nečistot, kterými by případné výrobky byly znehodnoceny. Odpad tak končí na skládkách. Současně dochází k dalšímu neúměrnému zatěžování životního prostředí. Stávající trend zneškodňování odpadů, iniciovaný zejména novou evropskou legislativou, spočívá v jejich materiálovém, popř. energetickém využití. Ukládání odpadů do země je chápáno jako krajní způsob řešení jejich likvidace.
 
Cílem projektu je likvidace odpadů, zmírnění až vyloučení ekologické zátěže, materiálové využití odpadů.
 
Vzhledem k tomu, že převažující složkou kalolisovaných oplachových vod je velmi kvalitní kaolin (48 – 50 hm. %), dá se předpokládat, že tento odpad lze dále využít technologií geopolymerizace s tím, že základní „báze“, tj. nový budoucí základ hmoty bude připraven právě z alkalicky aktivovaného odpadu získaného z „bílých vod“. Nahradil by se tak dnes používaný čistý kaolín jehož cena je vysoká.
Současně do základní „báze“ je možné zabudovat velké množství (45-60 hmotnostních procent) keramického střepu, přežahového i ostře páleného, který rovněž dnes končí na skládkách. Podobně by se dal řešit i porcelán obsažený v komunálním odpadu.
 
Kalolisovaný materiál je potřeba nejprve usušit, rozemlít (desintegrovat) a tepelně upravit, tj. „tepelně aktivovat“ při teplotách nižších než 800°C. Takto připravený materiál je připravený pro polymerizaci, ke které dochází působením vodných roztoků alkálií. Reakcí vznikají prostorové polymerní řetězce, které mají tu výhodu, že v průběhu 10-12 hodin při normální teplotě a tlaku vytvoří v celém svém objemu pevnou látku. Do tvořící se polymerní hmoty lze velmi dobře uzavírat mnoho dalších anorganických látek v tomto případě různě mletý (různé frakce) porcelánový střep. Polymerní řetězce jsou navíc schopné svázat i stopové prvky, těžké kovy apod. obsažené v odpadu. Míchání se provádí ve dvou stupních – nejdříve je třeba připravit základní bázi, ke které se vmíchá postupně další díl, tzv. plnivo.
     V rámci projektu chceme převzít licenci k know-how, užitnému vzoru, (patentu), získané při řešení projektu CZ.04.2.06/2.1.00.2/0042, využít dosavadní zkušenosti partnera  FSv – ČVUT v Praze, jejich vědecké a technické možnosti, využít poznatky z již ukončených výzkumů a společně provést výzkum velmi perspektivních materiálů u kterých se dá do budoucna předpokládat ohromný potenciál a obrovské možnosti. Tyto materiály se mohou prokazatelně uplatnit v řadě oborů.
Výzkum a vývoj se zaměří na využití kalů z výroby keramiky a porcelánu pro výrobu prefabrikovaných prvků pro stavebnictví. Výzkum a vývoj naváže na dosavadní poznatky v oblasti geopolymerních hmot, jejichž potenciál spočívá právě ve schopnosti využít k vytváření nových hmot odpadní látky při nízkých energetických požadavcích.

 
Huťská 160, 272 01, Kladno